Další osma je za náma… skoro… a za pár hodin šílený myšohryz pošle tenhle rok do říše rozpadajících se nul a jedniček na zapomenutých zálohovacích CD s fotkami z vysluněnejch večírků. 

Popřáli jsme si k Ježíškovi a úspěšně přežili kobercovej nálet na naše mozkový buňky, který jsme si dovolili hrdě nazvat „vánoční večírek“. Několik fotek se tu možná časem objeví, ale zatím jsou vzpomínky natolik zjitřené a cenzura ještě nedokonala svou černou práci… takže uvidíme co zbude po posledním dvojkliku Ctrl+Delete na externím hadru, pečlivě uklizeném před hackerskými nájezdy v nejspodnějším šuplíku našich velkých činů.

Tak snad jen suchá čísla statistiky: deset lidí a 260 panáků, půl tuny koniny s bazénkem pro testování tankerů plným 11° piva, hromádka kamarádů … a dneska nanovo. 

den se krátí a konečně i ten prašan za krkem se dá… aspoň pro toho, kdo nejni línej jako veš a vykope se brzo ráno z vyhřátýho pelechu, vyjede na kopec, takže heslo týhle litánije je… SJÍŽDÍM!

páč jsme asi VIPové tak se nám dostalo cti sestavit si svojí vlastní hodinku klipů na jedné skoro hudební stanici. Věřte či ne, úkol veskrze nelehký, co člověk to nejmíň bambilión nápadů a zaručeně „nepostradatelných“ klipů… takže jsem to vzal do ruky pěkně sobecky sám a napereme do Vás to co se líbí MĚ! … teda doufám, že to nezkrouhli a pustěj tu hromádku elektroniky... s klukama z kapely už si to nějak uhádám, že.  Ale proč Vás tu prudim něčim co teprve bude… nejspíš pro většinu z Vás velevážených čtenářů, už bylo… a stejně jste to nestihli. Takže proč, protože mi to vnuklo myšlénku vskutku ďábelskou. Nejvyšší čas trochu Vás vzdělat bezvěrci!

Protože stejně už nikdo z vás není schopen přečíst vcelku víc než titulky na idnes, tak knížky přeskočíme (kdo by snad chtěl vědět proč je Patejl „svatej“, že Saladin není novej model ŠkodaAuto a Noční Klub nemusí bejt ausgerecht bordel tak už si stejně Kulhánka najde na netu sám, nebo nejspíš už našel…). Přejdeme rovnou k multimediální zábavě.

Budu Vám tu servírovat klipy, který jsou důležitý, důležitý pro mě! Ale páč jsem nedouk a neumim zatím vkládat video (a náš server není taky nekonečně velikej) budete se muset pěkně zahákovat na síť a pustit si je sami, proto ten jůťjúp.kom.

A teď schválně, kdo uhodne odkud jsem si to poskládal sám… to by mohla bejt dobrá soutěž :-) no za tohle mě klucí z kapely fakt nejspíš nepochválí, že...

Reporty si přejmenuju na „kiskojc litánije“ a bude! Ruda mě láme ať něco naklapu, tak se držte.

Ani se nenaděješ, léto je v pérdeli a prašan za krkem v nedohlednu. Tak nějak se mi to teď jeví, čekání na Ježíška a nuda ve frontě před pneuservisem. Nu nebudu jen emo a jinak šedivě naladěnej, páč podzim sebou nese i pozitiva. Třebas je čas na zkoušky a přípravu nový desky, klipu, prolejzání webu a návštěvu kultůrních svatostánků.

Takže jak už víte, užil jsem si pidlikání v nejvíc super studiu u nás. Bylo super zahrát si na Márovo cirgusák dyzajnr (essák, céčko, šroťák... jak kdo chce) od Sonoru, kterej stál snad jako celý moje škopky dohromady a hrál taky tak :-) To, že se to Kuci nelíbí je mi fuk, páč nakonec stejně pocit z písničky mám při koncertě a deska je jen fotka okamžiku, která má připomenout atmosféru a to se povedlo víc než dobře. Navíc je to asi nejlíp zahraná a zprodukovaná pecička co máme. Už teď se klepu na Michala a English Channel (pro žabožrouty La Manche).

Do konce roku už toho moc nezahrajem, ale o to víc máme klidu na zkoušky a kutění plánů na příští rok. S našim nasazením to občas bejvá maličko problém, ale i tak se musíme v 009 pochlapit a aspoň tu novou placku vydat a natlačit Vám do uší a do očí nový barvy. Jestli všechno klapne máme se všichni na co těšit. Rýsuje se celkem zajímavá spolupráce s jednim novým websajtem, samo sebou, že nejvíc se těšíme my neb z toho budeme mít nejvíc my, obzvláště ti co se nebojej a půjdou do každýho ekstrému. Repotů se ale dočkáte a budou snad i nějaký videa a fotky. Kdo chce vědět víc a je zvídavý, neměl by přehlídnout sonriso.cz - TOP 12 je ideální ve spojení s TOP 2 :-)

Привет Волку,

konečně léto! Fesťáky se rozjely a i přes to nezbytný hraní bych Vás, mojí milí, nerad ochudil o další drobty co spadly ze stolu naší kulturně-exhibiconistické hostiny!

Jen pro pořádek, právě se nacházíte v mezičasí mezi Votvírákem a Zavírákem... ten je jako obvykle vyplněn pro některé celkem nesourodou hmotou hluků a barev, řádně prolitou alkoholickými nápoji za přemrštěné ceny. Myslím, že se tomu říká festivalová sezóna :-) Ti méně šťastní z nás stíhají občas sledovat rytmus našich dědů a přes týden* odpočítávají dny do dalšího večírku. No a protože nejsme jako soubor škrobi a sobci, jednu takovou merendu jsem se rozhodli zaznamenat pro generace příští. Nemalou zásluhu na tom budete mít i Vy - díky za atmosféru na Votvíráku v Milovicích. Jestli všechno půjde podle plánu, tak se můžete těšit na světovou premiéru našeho DVD někdy na začátku příštího roku. Vůbec příští rok bude už svým letopočtem pro zvířátko co dělá v lese největší bobky, signifikantním...

Do Repertoirliste nám přibylo několik majstštychů, jak si Ti vnímavější už určitě všimli. Celé léto je budeme pilovat a testovat na lidech. Těšte se na Michala, Pozdravuj a La Manche.

A protože festivalů se urodilo požehnaně a na některých předvedeme svoje hbité prsty a ladná těla i my, nezbejvá Vám nic jiného než skákat s náma a vyřvávat slávu naši dál do světa!

Díky za všechny super koncerty a brzo na nějakym dalšim.

Čus kiska

* to je ta doba, kdy se obyčejně vracíte špinaví a bez peněz domu, střízlivíte a zase se holíte na další víkend... (pozn. autora)

dnes je 30.08.2093... neděle

„Ahoj Vladěno“ řekl Dušan, „konečně jsem pro Tebe sehnal tu sedačku“ a tvář se mu začala pomalu stahovat do potutelného šklebu. Věděl, že si ji kdysi přála a dokonce i tenkrát nechala vymalovat stěnu před televizí tak, aby s ní ladila. Vlaďka spala s pootevřenou pusou na židli a neslyšela ho. „Vladěnko, jsem doma, slyšíš?“ zkusil to ještě jednou Dušan a vracel se pozpátku do předsíně.

Před oknem akorát zastavilo auto a bylo slyšet bouchání dveří, že by to přivezli tak rychle, napadlo Dušana. Ne to zas jen partaj o tři podlaží nad nima dorazila z nedělního výletu domů.
Vladěna neměla ráda pravidelné nedělní dýchánky, na které Dušan chodil už snad třicet let, určitě dýl než byli svoji, ale trpěla mu to. Aspoň jednou týdně vypadnul z jejich suterénního bytu a setřás ze sebe všudypřítomný prach z padající omítky a vyvětral kabát napuštěný naftalínem.
Pustil rádio a zavřel koštětem okno, stejně už sem dolů padnul stín nejmíň před hodinou a začal houstnout polední smog.

„Co...?“ konečně se rozkoukala Vlaďka „jakou sedačku? Neříkala jsem Ti snad stokrát, ať mi sem žádný krámy netaháš a že na haraburdí, který vyhoděj ty tvý kamarádíčci z mokrý čtvrti, že nejni nikdo zvědavej. To si myslej, že je tu snad nějaká skládka, nějakej kontajnér, že se tu v tom jako budu přehrabovat jako santusák a rochnit se jak prase?! To si o mě myslíš, že jsem prase?! Že mi sem nakydáš kdejakej hnůj a já ani neceknu? Posloucháš mě vůbec, když s tebou mluvim..."
Poslouchal, ale neslyšel, slova se rozplývala do barevných obrazců a míchala se jako olejová skvrna pod Jiráskovým mostem. Užíval si neděli, těšil se na to už od pátku, kdy přišel z práce a teď nechtěl propást ani vteřinu.
„ ... nedělej, že neslyšíš, když slyšíš, tebe aby pořád někdo hlídal, uvázat tě doma a stejně bys utek... „ pokračovala v svém koncertě Vladěnka, ale už jí slábnul hlas a měla sucho v puse.

„Jo sedačku, slyšelas dobře. Přivezou jí dneska večer. TU sedačku... a já myslel, že Ti to udělá radost. Ani nebyla drahá, na to jakej je to sběratelskej kousek...“
Neslyšela... asi něco v hlavě, žilka nebo prostě přišel její čas. Nad botníkem se rozdrnčel zvonek, to už jí asi přivezli, napadlo Dušana. Vladěna už zase seděla na židli, hlavu trochu na stranu a pusu otevřenou.
Sedačka tam zapadla naprosto přesně, i ty zbytky barvy co prosvítaly skrz špínu na stěně, ladily s ošoupanou kůží a pořád ještě pevným stehem.

Dušan zabouchnul dveře a vyšel na ulici, od oken v pátém patře se ještě odrážely poslední paprsky večerního slunce a kolona v Ječné se začala pomalu rozjíždět. Klíče nechal doma ... na sedačce s logem M009.

Hojte roboši!

ani nestíhame dospať posledné kultúrne podujatie a už aj tu je koniec týždňa a čaká nás ďalšie rozdávanie radosti a šťastia...
Minulý víkend bol naozaj riadne vyvoňaný a po rozpačitom začiatku na koncerte v Robošskom dome v Ihlave sme si spravili chuť v Piesku. No poporiadku...

Minulý týždeň bol naozaj až po okraj napchaný koncertovaním. V piatok nás AhojStarýOtěcTour zavitalo na čehúňsko-moravskú vrchovinu (čo takú „vrchovinu“ pche .... to by ste mali vidieť Stalinov štít... to je ozajstný „vrch“). Vo zdraviu sme prečkali piatočné šialenstvo na D jednotke, prekľučkovali pomedzi idiotmi s 30 tonami za chrbtom a ...

...a našli i Dělnický dům v Jihlavě. Věru úžasný prostor; Tyl, Dobrovský a Krásnohorská by to tu asi pěkně rozjeli na odpoledních čajích všeobecně-okrašlovacího spolku v Jihlavě, ale dělat koncert v rádoby neoklasicistní ratejně bez pódia s pětadvacetimetrovym stropem a dvacetivteřinovou ozvěnou... ještě, že s náma jel i Kuba a celou dobu krotil vazby, hvizdy, infra i ultrakviky. Kuba je totiž náš zvukmajstr. Jak už psal ve svém deníčku Adrian Moll „jinak se nic zvláštního nestalo“. Snad jen cestou zpátky jsme dali na rady W a zastavili se na gáblík „U pstroužka“ na 112km D1 směr Pha :-) Co Kubajs, párečky, polívčičky, bagetky ...

Der Sand... konečně pořádnej prostor – Pod Čarou, i když možná trefnější by bylo Pod Obraz, konečně pořádnej zvuk a hlavně konečně pořádná párty. Fotky nebudou a jestli snad jo, tak všechno popřem, dost už tak co se píše na fóru a ještě to rozmazávat tady...

Abychom snad nezlenivěli a nezapomněli, jak to vypadá hrát „na svoje triko“ tak jsme si na pondělí odskočili z vyhřátého wohnoutího pelíšku do eFka na finále Výtah Óčka. Ne snad, že by nás lákalo soutěžit a nedejbože se někam ještě tlačit a posílat si pak smsky... to ne, ale někdo tam za „hvězdu“ být musel. Lidí sice moc nepřišlo, ale Lejle to túze slušelo, má hezkýho psa a byla i vtipná. A ať si říkají co chtějí, stejně byly nejlepší holky z Reskata a kdo posílal sám sobě hlasy, ať se stydí, fuj!

Zítra mažem do Nídku (Písek se taky nepíše Pejsek), tak se těšíme na všechny lázeňský povaleče, nemáte to zas tak daleko a Vřídlo Vám mezi tím určitě nezamrzne! Jo a bude s náma i Venca, takže v plné sestavě s MegaBuggy hlukovou stěnou.

Buďte na sebe hodný a nestahujte porno v práci!

kiska

привет волкy!

... jak už to tak vypadá vezmu to chvíli na sebe a než mě zbytek party seřeže za to co tu o nich píšu, budu tady exhibovat sám. Když už je to nadepsaný jako reporty, tak budeme reportovat.

Máme za sebou už čtyři mejdany s Wohnoutama a všechno šlape jako po drátkách. Poslední víkend v Chropyni a Herálci. O prvním koncertě si počtěte u R.U.D.Y. na blogu (http://hovado.blog.cz/) sám bych to líp nenapsal :-)
To že v nedaleké Kroměříži mají brutální diskotéku jsme zjistili celkem rychle a průzkumné komando vyrazilo za krásami Hané.

O koncertech tu psát nebudu, na koncerty se má chodit pařit a ne sedět doma a pak psát moudra, to ať dělaj kritici. Důležitější je, že jsem návrat po čtrnácti dnech do Herálce přežili ve zdraví. V šatně byly opět vyskládaný do komínku nejlepší řízečky a pití co se do volátek vešlo... a venku sněžilo tak jsme zapíjeli Martina. Ráno to vypadalo asi takhle...

Trocha reklamky nikdy neuškodí takže - ti bystřejší už si možná všimli, že jsme přičuchli k velkýmu šoubyznysu a po vzoru legendárních kapel jako Phudys, Katapult a Rybičky 69 jsme začali i my vyrábět všemožné cetky a upomínkové předměty pro Vaši potěchu - spisovně merčandajz (čti: merč) a protože zima je na krku, tak se těšte na novou kolekci teplého oblečení se značkou M009. K mání budou epesní kulíšky a šály s medvědem. Slibovaná kožená sedačka a potahy do Š120GLX se snad vejdou do našich plánů na rok 2008...

ještě pár vzkazů a dobře míněných rad a pro dnešek to máte za sebou:
- ve Važanech si nedávejte snídani
- ráno nepijte k snídani rum
- Mongolsko začíná na východ od Kolína

_nemo

Grüß Gott děcka,

právě jste se řízením osudu dostali k úvodní z litanií, které Vám budeme servírovat k obšťastnění ducha a k ukojení vlastního literatůrního exhibicionismu. Hned na začátek je dobře vědět, že ne všechno co tu najdete je pravda, natož aby s tím souhlasila celá kapela... takže se klidně smějte, pište zdrcující kritiky nebo prostě tyhle „reporty“ jen bohorovně ignorujte, ale to je tak všechno co s tím naděláte.

No a protože jsme se nestačili ani pořádně rozkoukat... a vystřízlivět už vůbec ne... po veleúspěšném tour s H&S a už jsme se rozjeli opět kultivovat obecenstvo s Wohnoutama, tak Vás tu budeme zásobovat novinkama ze zákulisí. Když se zadaří a technika dovolí, přihodíme i pár fotek. Uvidim koho z kapely ještě dokopu, aby se veřejně zesměšnil a vycedil sem něco hodnotného.

Tak na sebe buďte hodný a nezlobte rodiče!

kiska